Čínský nový rok II. Patnáct dní oslav

Probíhá jedna z nejvýznamnějších nocí v roce nebo spíš mezi roky, všude bouchají rachejtle. Lidé jsou šťastní a se svými rodinami a přáteli, samozřejmě v ideálním případě. Podle některých legend by se tuto noc vůbec nemělo spát, povědomé, co? K lidským příbytkům má této noci přicházet zlý démon Nian , který sebou přináší nemoci a pohromy. Už kdysi dávno jeden mudrc přišel na to, že tento démon se nejvíc ze všeho bojí hluku a rudé barvy. Proto se lidé v tuto noc shromažďují a bouchají červené petardy, aby démona zahnali a asi se jim to i daří. Tato noc je asi nejvýznamnější v celém roce.

Prvním dnem prvního lunárního měsíce začíná rok, jak taky jinak, a většinou i jaro a mimo jiné i patnáctidenní novoroční oslavy. Někdy se prvnímu dni říká „den kuřete“. Tento den začíná oficiálně o půlnoci a vítají se božstva nebes a země. Stále se samozřejmě dělá rámus kvůli zahnání démona. Lidé si často dávají předsevzetí, podobně jako u nás. Někteří buddhisté věří, že vegetariánství především v tento den má velký pozitivní vliv na dlouhověkost. Často se tento den ani nezapalují ohně a nepoužívají nože atd., protože se věří, že by to přineslo smůlu, takže se nevaří a jí se to, co se uvařilo před několika dny. Stejně tak se dnes nesmí uklízet, abychom si případné štěstí nevymetli. Asi nejdůležitějším zvykem první den v roce je poctít nejstarší členy rodiny (拜年 Bainian), rodiče, prarodiče, praprarodiče atd. Tančí se lví tance, aby byla lepší nálada a rozdávají se červené obálky s penězi 红包 hongbao. Rodiče je dávají svým malým dětem, dospělé děti svým starým rodičům. Dokonce i šéfové v tento den prý často myslí na své podřízené s nějakou tou finanční odměnou. Podoba oslav tohoto dne se někdy datuje až do doby dynastie Han 汉朝 (206 př.n.l. – 220 n.l.).

Druhý den, známý taky jako Začátek roku 开年 kainian je určený k tomu, aby vdané ženy navštěvovaly své rodiče. V tradiční čínské společnosti měla žena jen velmi málo příležitostí vidět své rodiče a toto byla jedna z nich. Ve chvíli, kdy se dívka vdala, nebo spíš byla provdána, tak v rámci kultu předků odcházela ze své rodinné linie a připojovala se k linii manžela. V dobách císařství bychom mohli vidět, jak žebráci a velmi chudí lidé obcházeli domy s podobiznou boha bohatství 财神 Caishen a vykřikovali „Caishendao“ 财神到, tedy „přichází bůh bohatství“ a dostávali koledu v podobě peněz. Někteří lidé věří třeba i v to, že druhý den je posvátným dnem všech psů a podle toho bychom se k nim dnes tak měli chovat.

Třetí den je známý jako Den rudých úst 赤口日 Chikouri. Dnes se pokračuje v pálení obětin. Ale pozor, tento den je velmi nešťastný pro vykonávání návštěv. Jak už jsem psal dřív, každé svátky mají své regionální podoby a stejně tak je to i dnes. Někdy se totiž taky říká, že tento den je Svatebním dnem krys 老鼠娶亲 laoshu quqin, a proto by měli jít lidé brzo spát, aby měly tito roztomilí tvorečkové klid a prostor na svou svatbu. Lidé Hakka například dnešek nazývají Den chudého ďábla a věří, že by se radši vůbec nemělo vycházet z domu.

Čtvrtý den se vítá bůh domácího krbu 灶君 Zaojun, ten kontroluje, jestli domácnost začíná s čistým štítem a lidé by měli být u toho. Ale už se i vaří a život se celkově takt trochu vrací do normálu. Předem si ho lidé dost podplácí, takže by mělo být všechno v pořádku.

Pátý den má narozeniny Bůh bohatství 财神 Caishen a na jeho počest se dnes prostě nedá snídat nic jiného než knedlíčky. Je celkem běžné, že spolu s Bohem bohatství lidé tento den oslavují i boha Guanyu 关羽, který je bohem války, ale také obchodníků. Pořádají se bankety, přestávají platit novoroční zákazy a život se skutečně vrací do staronových kolejí.

Šestý den spousta lidí dává pryč své staré nepoužívané nebo zničené oblečení a nepotřebné věci, aby si je odnesl Bůh chudoby.

Sedmý den je Dnem lidí 人日 renri a snad skoro všude v Číně se v tento den jí nudle, tedy nudlová polévka, symbol dlouhověkosti. Dnes se v tradičním pojetí připočítává rok k věku člověka, prostě jakoby dnes všichni zestárly o ten jeden rok, co právě prožili.

Osmý den je celkem klidný. Oslavuje se proso, jedna z prvních obilovin v čínské kultuře. Lidé se chystají na večerní slavnost v předvečer narozenin vládce nebes, Nefritového císaře. Dnešek už bývá většinou pracovním dnem, takže se scházejí kolegové v práci apod. Ale oslavná večeře by měla být rodinná. Lidová pranostika praví, že pokud je v tento den jasno, bude v novém roce dobrá úroda, ale pokud je zataženo, nebo nedej Nefritový císaři prší, tak úroda bude velmi špatná.

Devátý den jsou konečně narozeniny Nefritového císaře 天公诞 Tiangongdan. Tento den se v taoistických chrámech pořádají velkolepé oslavy. Panteon náboženského taoismu je nesmírně rozmanitý a Nefritový císař je rozhodně jedním z těch, co jsou na jeho vrcholu.

Desátý den nejen, že pokračují oslavy Nefritového císaře, v tento den má totiž narozeniny i Bůh kamenů. Musíme si uvědomit, že čínská společnost vznikla na rolnických základech a v takové společnosti je dobré mít na své straně Boha kamenů. V tento den se nesmí hýbat s kameny, tzn., že se vlastně nesmí hýbat se zemí, abychom Boha kamenů nerozhněvali. Abychom si ho zase na oplátku naklonili na svou stranu, tak mu můžeme obětovat vonné tyčinky, ale prý má velice rád i palačinky.

Jedenáctý den se připravují obětiny pro Zigu 紫姑神, strážná Bohyně slabých žen, která měla svůj vlastní kult, například v době dynastie Song 宋朝 (960 – 1279) se nazývala Bohyně, která umí psát a píše. Jako v mnoha jiných případech v taoismu, jedná se původně o skutečnou historickou postavu, která se po své smrti tak nějak dostala na nebesa.

Dvanáctý den začínají přípravy na poslední sváteční den, nakupují se a věší lampiony.

 

Třináctý den pokračují přípravy.

Čtrnáctý den je trochu změna, sice stále pokračují přípravy, ale jinak se dnes slaví narozeniny bohyně Linshui 临水神, která chrání ženy před smrtí při porodu.

A konečně přichází i poslední 15. den 1. lunárního měsíce, Lampionový festival 上元节 Shangyuan jie, někdy také 元宵节 Yuanxiao jie, nebo 灯节 Deng jie. Velkolepá party, která vznikla za dynastie Han v roce 180 př.n.l., kdy se právě v tento den Liu Heng 刘恒 (202 – 157 př.n.l.) stal císařem Han Wendi 汉文帝 (180 – 157 př.n.l.). A právě císař Han Wendi z tohoto dne udělal státní svátek. Císaři vycházeli mezi prosté lidi a bavili se s nimi. Jako státní svátek vydržel Lampionový festival 76 let, ale oslavuje se dodnes. Je úplněk, jen si to představme, je jasno, všude visí a svítí lampiony a dodávají poslední oslavě nového roku na velkoleposti. Lidé soutěží v luštění nápisů a hádanek nebo sledují impozantní lví a dračí tance, chození na chůdách, divadlo, akrobacii apod. A samo sebou, že se také hoduje. K dnešní noci patří typické kuličky z lepkavé rýžové mouky s cukrem, různými semínky a oříšky, které se v severní Číně nazývají yuanxiao 元宵, v jižní pak třeba tangtuan 糖团.

Mohlo by se vám líbit...

1 odpověď

  1. 18.2.2018

    […] Jedna z nich hovorí o diablovi menom Sui. Sui je čierny diabol s bielymi rukami, ktorý na Čínsky nový rok zvykne chodiť k ľuďom domov a dotýkať sa detí. Jeho dotyk deťom prináša horúčky a môže […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *