Yangmei 杨梅村

Malé a malebné městečko, spíš taková vesnice, uprostřed polí, určitě stojí za návštěvu. Nachází se v Guangxi 广西, autonomní oblasti etnika Zhuang 壮族, nejpočetnější menšiny v celé Číně. Dá se sem dostat celkem snadno, i když se vás budou na internetu snažit přesvědčit o opaku. Yangmei se nachází asi 30 km od hlavního města Nanningu 南宁 a jezdí sem pravidelná autobusová linka z takového zapadlého parkoviště někde v centru města. Už si nepamatuji adresu, ale věřím, že když se budete nacházet poblíž Xinhualu 新华路, tak se určitě doptáte, místní prostě ví nebo aspoň věděli.

Městečko Yangmei leží sice blízko velkého města, ale je celkem zajímavé, tzn. neturistické a pořád se ještě vyplatí se sem jet podívat. Historie města o cca 5300 obyvatelích spadá až do dynastie Song 宋代 (960-1279) a většina zachovalých staveb pochází z období dynastií Ming 明代 (1368-1684) a Qing 清代 (1644-1911). Leží na jih od řeky Zuo 左江, kousek od řek You 右江 a Yong 邕江. Pro ty, kteří neumí čínsky, tak ty první dva názvy jsou docela vtipné, protože zuo znamená levá a you zase pravá. A jen tak pro zajímavost yong je starobylý výraz pro město Nanning a dalo by se to přeložit zhruba jako ‚město obehnané příkopem‘.

Kromě autobusu se sem v sezóně dá dostat i lodí. My jsme zvolili autobus a v jednu chvíli za námi v autobusu přišel „stevard“ a začal zatahovat závěsy se slovy, že venku to teď není moc pěkné, ve stylu: „teď tam není nic k vidění“. To mě na jednu stranu pobavilo, ale přece jen trochu překvapilo. Když jsem se ho zeptal, cože to, tak nám řekl ať se na chvilku přikrčíme ať nejdeme vidět a nemusíme platit vstupné do oblasti. Už jsem to možná zmiňoval v Číně se do podobných oblastí, vesnic, kulturních a přírodních památek často platí vstupné a někdy ne málo, většinou kolem 100 yuanů.

Mimo sezónu, tedy na přelomu ledna a února, kdy jsme tam byli, mělo městečko neobyčejné kouzlo a hlavně, hlavně bylo naprosto bez turistů a plné laskavých místních lidí. Popravdě trochu kecám, turisté tam nějací byli, ale byli tak dva, možná tři a cizinci jen my.

Bylo to tam moc příjemné a milé. Ještě, když jsme vystupovali z autobusu, tak ten stevard chytil jednu mladou paní a apeloval na ni, aby nám anglicky řekla, že poslední autobus zpátky jede ve čtyři a několikrát jí to opakoval dokud to neudělala, i když jsem mu já i ta paní říkali, že to vím a že mluvím čínsky.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *