Příhody z autostopu 搭便车 dabianche

Jeden z nejlepších, ale především nejlevnějších způsobů, jak cestovat je přece autostop, tak proč to nezkusit i v Číně a ano, funguje to tady skvěle, ale většinou v čínštině. I když jako všude jinde, i v této zemi jsou dobrá stopovací místa a samozřejmě taky ta špatná. Ale když se na věci díváme s veselou myslí, tak na všem špatném je něco dobrého. Tak tomu je i s nejhorším, tedy nejpomalejším stopovacím místě v Číně a na světě vůbec, které jsem měl to štěstí navštívit. Na jihozápadě provincie Yunnan 云南 jsem „stál“ skoro dva dny. Jeden dobrák mě vyhodil v horách na něčem jako křižovatka, uprostřed ničeho a jen za mnou zavolal, že tady chytnu něco dál mým směrem a odjel. Ale já si vážně myslím, že stopař nesmí spěchat, jinak se to nepovede.

Po několika hodinách za mnou přišel místní rolník z nedaleké vesnice a ptal se mě, co tam dělám. Chvilku trvalo, než jsem mu vůbec vysvětlil, co to je to stopování. Pak už se jenom smál a řekl mi, že tady ale žádná auta nejezdí. No nebudu napínat, vzal mě k nim do vesnice, několik chýší se střechami z vlnitého plechu. Pořádně jsme se najedli, poklábosili a hlavně popili místní pálenku. Na druhý den mi chlapi sehnali odvoz do civilizace. Díky, nikdy vám to nezapomenu.

Čína je podle mého názoru i tak výborná země na stopování. Lidé jsou neuvěřitelně milí a přátelští, většinou. Ale tak snad všude na světě se najdou ti dobří a ti trochu horší. Jsou zde docela velké rozdíly v tom, když stopujete na dalekém, hlubokém venkově a v tom, když stopujete mezi velkými městy na frekventovaných dálnicích.

V tom druhém případě je to ještě větší zábava. Na dálnici chodec nesmí vstoupit ani v Číně, i když je to diskutabilní, protože jenom v Číně se mi stalo, že by mi sami příslušníci policie poradili, ať si stoupnu radši na dálnici, že tam budu mít větší šanci někoho stopnout než na výpadovce. Nakonec mě tam i sami zavezli. Jenom v Číně se mi stalo, že bych přišel na jediné místo, kde se dá stopovat a během zhruba půl hodinky na totéž místo přišli další asi tři stopaři. Když pak zastavil auta, tak se nás řidič nejdřív zeptal, kdo tam stojí nejdýl a toho pak vzal, byl jsem to já. I v Evropě se mi stává, že mi jako stopaři řidič koupí jídlo nebo něco k pití, ale rozhodně ne tak často jako v Číně a tak dále a tak dále.

Neříkám, že je Čína nějakým speciálním rájem stopařů, všechno záleží na lidech a věřím, že i v Číně můžete potkat grázly. Já jsem naštěstí nepotkal a každý, kdo mě v Číně kdy vzal na stopa mi byl aspoň něčím sympatický.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *